Násilí ve věznicích v ČR – systémový problém nebo náhodný jev?

Vězeňské prostředí je specifické v řadě ohledů. Jedním z nich, na které lze jistě poukázat a vidět jej v různých rovinách, je páchané násilí mezi vězni navzájem. Poslední zprávou zachycující tento jev, je uškrcení 44letého muže v Plzni na Borech 30. října 2025. Vražda se navíc odehrála v části věznice se stupněm nejvyšší ostrahy, což vyvolává řadu otázek. Mají české věznice dostatek prokazatelně erudovaného personálu, který by dokázal zabránit podobným případům? Není délka odnětí svobody ukládaná českou justicí přehnaně nad rámec přiměřenosti trestů? Slouží věznice svou kapacitou dostatečně? Při datové analýze zmapujeme důležitá fakta vedoucí ke stanovisku, že páchané zlo ve věznicích je systémovou chybou.

Konkrétní incidenty ve věznicích z nedávné doby

Kromě již výše zmíněné vraždy se v Borech udály poměrně nedávno další konflikty mezi vězni. V únoru tohoto roku zaútočil cizinec na svého spoluvězně štětkou poté, co se pohádali o cigarety. K šarvátce došlo poté, co se v rámci stěhování přemisťovalo 150 vězňů na trase Valdice-Bory. Plzeňská věznice letos zažila také útok recidivisty, který se nejdříve stavěl do role oběti, ale později vyšlo najevo, že opařil kávou svého kolegu a pěstí mu zlomil nos a čelist. Ve všech těchto případech šlo o násilí páchané „jeden na jednoho“, existuje však i kolektivní násilí formou nepokojů manifestovaných jako vzpoura proti podmínkám ve věznicích.

Statistiky násilí ve vězeňství

Pokud se podíváme na míru násilí mezi vězni, vidíme rostoucí trend mezi léty 2003-2015. Zatímco v roce 2003 bylo celkově napácháno 429 případů konfliktů, o dvanáct let později se cifra navýšila na 609 násilných činů. I když nejsou sebrána data do roku 2025, lze říci, že v minulosti konfliktů mezi vězni přibývalo. Podle čísel mezi stejnými lety se dá vyčíst trend snižování násilí mezi obviněnými (r. 2003 – 123 konfliktů, 2015 – 85 konfliktů), opak ale ukazuje vývoj násilí u odsouzených, kde čísla narůstají z 306 k 524 případům. Z těchto zjištěných dat jasně vyplývá progrese násilnictví u vězňů, kteří jsou srozuměni s konečným verdiktem u soudu. Nabízí se tedy otázka, jestli odnětí svobody jako trest není spíše kontraproduktivní ve věci stoupajícího násilí ve věznicích.

Podstav vězeňského personálu

Faktorem zásadně ovlivňujícím negativní chování vězňů je bezpochyby chybějící personál. Vedení věznic se nedaří přilákat nové dozorce kvůli intrikám a násilí ze strany vězňů. Platové podmínky rovněž nepřispívají k nástupu nových sil, průměrný hrubý měsíční výdělek činí 32 tisíc hrubého plus rizikový příplatek 6 tisíc korun. Podle mluvčí Vězeňské služby Markéty Prunnerové má nedostatek personálu přímý vliv na bezpečnost na celách. Podle jejích slov kolikrát dozorci slouží na stanovištích v nezákonném počtu, což vyvolává riziko nepokojů na celách. Stoupá rovněž agresivita vězněných vůči dozorcům, zatímco v roce 2014 bylo evidováno 18 útoků na pracovníky, o 10 let později už se číslo zvýšilo na 58.

Mezinárodní srovnání ČR se zeměmi EU

Česká republika se na rozdíl od mnoha zemí Evropské unie nevydala po cestě moderní politiky trestního práva, jež má primárně vést ke snižování stavu vězňů. V roce 2024 patřila s 19 649 vězni (181 vězňů na 100 000 obyvatel) ke státům s nejvyšší mírou uvězněných. Při pohledu na okolní státy, které směřují spíše k poklesu míry vězněných, Česko si stále drží laťku stejně vysoko. Namátkou se můžeme zabývat třeba Polskem, kde mezi léty 2022 a 2024 došlo k 9% poklesu (z 203 na 185 vězňů), u našich východních sousedů na Slovensku se počet snížil ze 186 na 155 vězňů na 100 000 obyvatel, což dělá necelých 17 %. Přílišným spoléháním se na represivní systém v naší kotlině bobtnají věznice a zvyšuje se také recidiva. Nabízí se například využití elektrického monitorovacího systému, který byl zaváděn v Evropě v devadesátých letech. Někde sloužil jako kontrolní zařízení přímo ve věznicích, jinde mapoval pohyb osoby v rámci „domácího vězení“.

Závěr

V souvislosti s narůstajícím počtem vězeňské populace byla řešena otázka systematických přešlapů. Systém vězeňství jako takový silně ovlivňuje agresi odsouzených a přispívá v Česku k nelichotivým statistikám. Faktory aktuálních případů, statistiky českého vězeňství, snižování personálu i mezinárodní srovnání hovoří jasně o systémové chybě. Oportunitní názory zastávající hledisko, že agrese za mřížemi je ojedinělá záležitost, se snaží vnuknout postoj lehkovážnosti nad situací a opomíjejí zdůrazňovat zodpovědnost za zlepšení dílčích věcí.