Je poslední den roku a my opět na moment opouštíme skepticismus, abychom na chvíli přešli na druhou stranu, nechali se očistit kvantovou vodou a převibrovali o kousek výš. Díky tomu zde spolu s Ameely nabízím naše věštby:

Pan Psax:

Jako velký milovník přírody a fanda občanské vědy (sčítání a mapování druhů) jsem se letos rozhodl využít tyto k věštbě pro příští rok. Poctivě jsem stavěl u sražených a přejetých zvířat, a nazíral budoucnost čtením z jejich vnitřností. Zvířata jsem si pojmenoval, aby byl můj přístup o něco osobnější.

První, kdo mi odhalil věci příští bylo divoké prase, respektive svině Anežka. Plíce a srdce v první půlce těla ležícího vedle kolejí jasně hovořily o rozsáhlých lesních požárech, střeva a játra o dvacet metrů dál zase hovořily anglicky. Věštba první: V anglicky mluvící zemi vypuknou v létě lesní požáry. Anežka šla očividně na jistotu – řekl bych, že to byla trefa do černého. Mrk mrk.

Druhý byl přejetý ježek František. Mezi vozovku a obrubník vlisované Františkovy vnitřnosti vypovídaly velmi zhuštěnou, řekl bych až komprimovanou formou – „Praha, prezident, skorojaponec a atentát“. Věštba druhá: Tomio se pokusí zabít příštího prezidenta/prezidentku, nebo – a to považuji za krajně nepravděpodobné – Tomio bude dalším prezidentem a někdo rozumný se ho pokusí zabít. Díky Františku.

Třetí a poslední pohled za oponu času poskytl překousnutý hraboš polní, řečený Věnceslav. (Sousedovic kočka se s ním přišla pochlubit a dál ho odmítala žrát.) Zde byla věštba obtížná, přirovnal bych to ke čtení textu drobným písmem. Ale žlučník, ledviny i tenké střevo hovořilo jasně. Věštba třetí: Kočky se významně posunou k ovládnutí světa.Ovšem, podle Slávkova dodatku jde o tajné hnutí, takže to zřejmě nebude nijak patrné.

Plus ještě jedna moje osobní věštba – v příštím roce mi zmizí ten opar, co se mi teď udělal..

Ameely:

,,Je čas.“ řekl mi havran, který dosedl na parapet mého okna. Byl úplněk a hvězdná záře osvětlila mou ložnici. Vstala jsem z postele a doufala, že najdu posvátné roucho. Wiccanskou čarodějnicí jsem už dlouhá léta, ale má magie na nějakou dobu spala. Teď byl čas na věštby.Čistota je hlavní podmínkou obřadu. Omyla jsem své tělo levandulovou vodou a pomazala olejem. Oblékla jsem bílé roucho, které je typické pro wiccu. Kápi přehodila přes hlavu, zapálila v ložnici bílé svíce a usedla na postel v tureckém sedu. Ze sametového balíčku jsem vytáhla věštecké kosti. Zavřela jsem oči a snažila vyčistit mou mysl od všech pozemských starostí. Mou hlavou rezonovala pouze jedna otázka. Co se stane v časem budoucím? Když jsem si byla jistá, že se mé vnitřní oko napojilo na vesmír a zemskou magii, hodila jsem kosti před sebe.

Věštba první: Směr a poloha kostí určuje, že válka zasáhne nás všechny mnohem více než tento rok. Ale tato věštba není negativní. Je pozitivní, protože se jako lidstvo semkneme a budeme tahat za jeden provaz. Naučíme se vážit si drobností.

Věštba druhá: Naše matka příroda na nás bude vrhat jednu živelnou pohromu za druhou. Ohně, bouře, hurikány, extrémní vysoké teploty v létě a mrazy v zimě. Je to poslední varování, abychom přestali podporovat konzumní život a vraceli se zpět k přírodě. Je na čase začít o naši planetu pečovat, protože zatím jsme ji jen využívali a plundrovali.

Věštba třetí: Mimozemské životy se rozhodnou nás konktaktovat. Chtějí nám zabránit v sebezničení. Lidé budou panikařit, mocní lidé se schovávat, ale nakonec všichni pochopí, že nám nehrozí žádné nebezpečí. Mimozenšťani přivezou nové a lepší technologie. Svět se pomalu začne ozdravovat.

El LLéñas:

Seděla jsem po vydatném obědě v obýváku na gauči, když ke mě přišla má kočka. Většinou jen tak přijde, hupsne na gauč a s hlasitým předením si vyžaduje mou pozornost. Teď to bylo ale jiné. Neustále mňoukala a mňoukala. Její pohled říkal, pojď za mnou, něco ti ukážu. Asi má hlad, pomyslela jsem si. Vstala jsem z gauče a šla k její misce. Byla plná. Konzervy, které měla na oběd se ani nedotkla. Tak co tedy chceš, ptám se ji dál. Kočka hledíc mi do očí šla ihned ke svému kočkolitu, kde si sedla a mňoukala dál. Ahá, ty chceš vyčistit záchod, řekla jsem si. Vzala jsem lopatku a začala záchod čistit když v tom jsem v tom hrudkatém kočičím písku něco zahlédla. Jako, kdyby mi něco bliklo před očima. Zadívala jsem se tedy víc a pořádně zaostřila, když v tom se mi vyjevila jasná budoucnost.

Benedikt vstane z mrtvých a věřící ho budou uctívat, jako Ježíše, jenže se potom ukáže, že se ve Vatikánu podával nějaký houbový čaj, který zajistil halucinace.

Nastane Ruská revoluce a Putin bude svržen. Později se ukáže, že je reptilián.

Michael Jackson a Elvis Presley budou mít společný koncert, kde se ukáže, se svou smrt jen fingovali. Během koncertu ale Jacksona zatknou a zavřou za zneužívání dětí. Později vypoví, že si to měl s tím návratem měl raději rozmyslet.

Lichlelle:

„Věříš na věštění?“ zeptala se mě kamarádka a usrkla si z plechovky cideru na stole. Málem jsem se při jejím dotazu poprskala pivem.
„Blázníš?“ vykulila jsem oči. „Budoucnost můžeš předpověděl pouze pokud bys znala pohyb všech částic ve vesmíru. Nebo tak nějak jsem to četla.“ odpověděla jsem.
Kamarádka se na mě zašklebila a ukázala do rohu na odstrčený stařičký poblikávající automat. Na vrchu plechové krabice zářil oprýskaný obrázek starší ženy zabalené v šátku a s kartami tarotu v ruce.
„To vážně?“ zasmála jsem se a mé lehce podnapilé tělo se rozeběhlo k automatu. „To jsem vždy chtěla zkusit!“
„Tak do toho.“ strkala mi kamarádka drobné mince do ruky, které okamžitě putovaly do automatu. Návod k použití byl však nečitelný, a tak jsem se rozhodla prostě pomačkat několik tlačítek. Koneckonců, je to věštba ne?
Ze zdířky vypadlo několik barevných lístečků a na každém bylo několik slov.
První zelený obsahoval neúplnou větu: „… láska … špatně … nové štěstí … děti“
Druhý modrý nesl slova: „Pandemie … nemoc … Pandořina skříňka …“
Třetí červený nesl slova „Štěstí … vyznání … majetek … padl …“
A čtvrtý žlutý: „… budou… peníze… válka … ztráty …energie.“
„Nemáš nůžky?“ zeptala jsem se barmana, když jsem dočetla lístky. Chvíli se na mě zvídavě díval a pak mi je podal.
Otočila jsem se na kamarádku. „Nijak se mi to nelíbí, tak to rozstříháme a slepíme po svém.“

Vážení čtenáři a posluchači, v příštím roce vám přejeme pravdivé informace, správná a rozumná rozhodnutí, a ať se vše v dobré obrátí.